Rábské novinky

Přemýšlím, jak takový výjezd vypadá. To vám pípne telefon, všeho necháte a běžíte do hasičárny?
Přesně tak. Ve výjezdové jednotce (JSDHO, pozn. redakce) je nás šestnáct, ale většinou se sejde pět až šest lidí. Hodně záleží i na hodině. Předem ale nevím, kolik lidí dorazí. To se dozvím až v hasičárně.

A všichni, co přijdou, jedou?
Pokud jich přijde do šesti, tak ano, protože auto je pro šest lidí. Pokud jich přijde víc, tak záleží, co je to za událost. V případě ohně, jako byl na Malém Boru, by vyjeli všichni. Takže by vyjela  CAS (cisternová automobilová stříkačka, pozn. redakce) i DA (dopravní autobomil-hasičská dodávka, pozn. redakce), a v případě lesního požáru vyjíždíme i se čtyřkolkou.

Poslední tři výjezdy byly z podstaty odlišené. Jednou to byla likvidace stromů po bouřce, dvakrát oheň. Když jedete k bouřce, na co se připravujete? 
Na polámané stromy. V telefonu pípne, o co jde. Tu událost u Sušice jsme měli hlášenou jako spadlý strom na osobní automobil v Tedražicích. Jeli jsme k němu, ale tam jsme se ani nedostali. Museli jsme napřed zlikvidovat popadané stromy, které zablokovaly cestu mezi Dobršínem a čerpací stanicí Benzina v Sušici.

Tento typ zásahu zpravidla probíhá za provozu. Je něco, co vy jako zasahující vidíte, ale my jako řidiči nevnímáme, ale měli bychom o tom vědět? 
Nevím. My si provoz zastavíme. Samozřejmě občas, když je to událost menšího rozsahu, tak se nám tam snaží některá auta nacpat. Tak postavíme auto přes cestu, aby tam osobáky nemohly a neohrozily nikoho z kluků.

Během takového zásahu, kdy si doslova prořezáváte cestu, víte, že se nějaká jiná jednotka prořezává proti vám?
To nevíme přesně, ale něco slyšíme ve vysílačce, kde, kdo je. Máme jednotnou frekvenci, na které nás řídí operační středisko v Plzni.

Jak probíhá organizace zásahu a lidí na místě? Máte tam pět lidí, mraky popadaných stromů, auta z jedné, z druhé strany, a ještě to vypadá, že bude zase pršet. 
Zabezpečí se v první řadě doprava, aby tam nejezdila auta. Řekne se jednomu klukovi, který ovládá pořádně pilu, ať jde řezat. A ostatní jdou odhazovat. Musí se také dodržovat bezpečnost práce, takže někdo musí sledovat, co dělají stromy, když foukne vítr. Aby na nikoho nespadly.  

Vy říkáte “pořádně ovládá pilu”. To znamená, že na to trénujete?
Samozřejmě. Jednou ročně by kluci měli absolvovat teoretickou i praktickou přípravu. To vypadá tak, že se jde do lesa a tam se kácí stromy. Naposledy jsme byli někdy na jaře. Tu přípravu si podle dnešní legislativy mohu vést já sám. Dřív toto každoroční přeškolování kluků, kteří mají školení na pily, dělal instruktor. Dnes to může dělat i velitel nebo pověřená osoba.

Takže všichni umí s pilou. 
Všichni ne, všichni to nemají. Jsou jenom vybraní lidé, kteří tyto kurzy na pily mají. 

Na konci června jste měli ještě jeden zásah – u požáru seníku v Malém Boru. Na co jste myslel, když vám v telefonu píplo oznámení?
Hlavně aby přišel dostatečný počet kluků, abychom vůbec mohli vyjet. Nakonec se nás sešlo dost. Honza Strolený, Petr Balcar, Vláďa Brejcha, Michal Marek, Tomáš Ostádal, Jirka Tichánek, Ludvík Brejcha, Adam Jonáš. Někdo jel z Rabí, někomu jsme vzali oblečení a převlékli se až tam.

Tento zásah se od toho v Dobršíně lišil i tím, že zde byli profesionální hasiči a vy jste jim byli “k ruce”. Jak probíhá spolupráce SDH a HZS?
Tam si to řídí profesionální hasiči. Naším úkolem bylo dohašovat balíky sena, které se vyvážely z haly, a pak odvážely pryč.

A ještě jste jezdili pro vodu? 
Ne, pro vodu jsme nejezdili. Jen jsme ještě zajišťovali za pomoci plovoucího čerpadla plnění cisteren na nedalekém rybníku.

Takže vy jste přijeli a 12 hodin v kuse jenom hasili balíky sena? Nikdo přece nemůže 12 hodin stát a jenom hasit. 
No může. Tam vás nikdo nevystřídá. Pokud je nás dost, tak se kluci vystřídají jen mezi sebou. Což platí i o přestávce na pití či svačinu, ale jinak jsou tam pořád. Pití si přivezete s sebou a po čtyřech hodinách máte nárok na občerstvení. Ten, u koho ten požár je – v tomto případě zemědělské družstvo – vám toto musí zajistit. Kdyby hořelo například někde v Rabí, o hasiče by se měla postarat obec.

A jak se o vás postarali v Malém Boru? 
Dostali jsme pití a nějakou svačinu. Salám a rohlíky. 

V neděli 16. července jste se podíleli na likvidaci požáru lesního porostu u obce Jetětice na Písecku. Ten se od těch dvou předchozích zásahu liší v tom, že jste o něm věděli dopředu. 
O tom jsme už věděli. To probíhalo tak, že mi v sobotu okolo desáté večer volal ředitel ÚO HZS Klatovy, jestli jsme schopní jet na odřad (skupina hasičů z Plzeňského kraje, pozn. redakce) na hašení požáru. Řekl jsem mu, že se pokusím dát dohromady lidi. Volal znovu v půl dvanácté, že v 6:00 ráno budeme odjíždět z Horažďovic na Písek.  Nakonec nás z jednotky odjelo pět – Vláďa Brejcha, Michal Marek, Jirka Tichánek, Honza Strolený a já. Jeli jsme naší Scanií společně s dalšími pěti dalšími cisternami a asi dvěma déáčky (dopravní automobil, pozn.redakce), která si ještě za sebou na káře vezla čtyřkolky. Z esdéháček jsme jeli my, Sušice a Klatovy. A za HZS jela cisterna ze stanice v Horažďovicích, ze stanice v Sušici a z Klatov.   

O čem jste si po cestě tam povídali? 
Jak to tam asi bude vypadat. Protože ráno pršelo, tak jsme si říkali, že by to nemuselo být tak strašné. Nakonec to tak strašné nebylo. Už tam nebylo žádné viditelné hoření, jenom dohašování. 

Jak vypadá dohašování na tak velkém území? Bylo to asi 40 ha. 
Místo požáru bylo rozděleno na čtyři bojové úseky. Náš odřad měl za úkol dohasit jeden z nich. To znamená, že postupujete v požářišti metr po metru s hadicí a s krumpáčem, okopáváte kořeny a dohašujete vše, kde to doutná nebo hoří plamenem. Jeden kope, druhý hasí. Takto jsme dělali úsek o velikosti asi tak sto krát dvacet metrů. To jsme dělali celý den. Ráno jsme začali okolo deváté a skončili jsme asi v sedm večer.  

Dva z těch výjezdů byly spojené s počasím - extrémní bouřka a extrémní půdní sucho. Jeden byl něco, co si můžeme představit pod “klasickým požárem”. Když se podíváte několik let nazpět, stoupá nějak podíl zásahů spojených s povětrnostními podmínkami? 
Nevím, jestli stoupá. Myslím, že je to stále stejné. Ty výjezdy se pohybují tak na stejno. 

Ptám se proto, že vaši kluci po zásahu v Hřensku říkali, že se spíše připravují na požární útok, ale v Českém Švýcarsku to byla požární obrana. Liší se nějak příprava?
Na to se nedá moc trénovat. Je to o praxi. Čím více budou mít kluci výjezdů, tím to budou lépe zvládat. Prostě teorie je jedna věc a praxe druhá. Máme roční plán školení, kterou jako velitel výjezdové jednotky organizuji. Letos jsme už absolvovali řezání motorovou pilou. Teď mám v jednání stáž na stanici u profíků v Sušici – z jednotky jsou vybraní lidé, kteří tam jsou s profíky od rána do večera. Kluci z HZS nás školí, seznámí nás s jejich technikou. Když je pak nějaký společný zásah, tak abychom věděli, co mají a jak to funguje. Abychom věděli, k čemu to je, jak to mohu použít, jak s tím zacházet. 

Kdy naposledy jste byli na podobné stáži? 
Zastavilo se to s covidem. Předtím se jezdilo každý rok. Letos bychom to chtěli zase rozjet, hledáme nějaký termín už teď v létě.  

V zimě na valné hromadě jste říkal, že budou kluci trénovat na vodě v sušickém bazénu. 
To děláme ve spolupráci s dobrovolnými hasiči ze Sušice, kteří zajišťují bazén. Ale letos se to bohužel nepodařilo, těch akcí bylo opravdu dost, tak jsme se k tomu nedostali. Ale letos bychom měli ještě udělat nějaké školení na vodě s našimi novými čluny. Natrénovat si ovládání člunů. Školí se, jak ze člunu vystupovat do vody pro tonoucího, jak zachraňovat z břehu nebo při převrácení člunu.

To znamená, že teoreticky naši rábští kluci umí pokácet stromy, uhasit dům i les, zachránit tonoucího... 
… umí oživovat. Tímto školením prošli také. 

… vystřihat člověka z auta. 
To ne. To neumí, protože takové školení nemáme. 

Umí pečovat o všechny okolo. A kdo pečuje o ně? Mají nějaké speciální pojištění?
To nemají.

Je běžné, že JSDHO mají pojištění? 
Je to běžné. Pojištění bývá pro případ úrazu, smrti.  

Tak proč ho naši kluci nemají? 
Protože jsme to ještě s obcí nedotáhli. Nebyl na to čas. Základní pojištění v rámci SDH máme, ale nemáme speciální. Co ale vím, tak většina výjezdových sborů dobrovolných hasičů pojištění má. Ve větších městech mají i odměny od města. Vím, že některé sbory mají finanční odměny za zásahy či nějaké benefity třeba v podobě poukázek do bazénu.

 Jak to tedy funguje? Finanční odměnu za zásah nedostávají, ale ani nejsou v práci.
Při zásahu odejdou z práce, ale pořád jsou tím zaměstnavatelem placeni. Ten pak dostane od obce refundaci, to znamená náhradu za proplacenou mzdu.

Naši kluci tedy kromě dobrého pocitu žádné benefity nemají. Bazén v Rabí bohužel nemáme. Mohou leda tak jít zadarmo do muzea. Co vy byste ideálně pro svoje kluky chtěl?
Co bych mohl chtít? Člověk je rád, že dostane vybavení od obce. Samozřejmě by to bylo dobré mít nějaký benefit, ale bazén nemáme, tak toho nejde moc udělat. Finanční odměna? Můj názor je takový, že jsme si toto poslání, kterým hasičina určitě je, zvolili dobrovolně. Alespoň dotáhnout to pojištění.

VÁCLAV HEJPETR ML. (53)
Dobrovolným hasičem je od poloviny 80. let a velitelem JSDHO Rabí přes deset let. Na této pozici vystřídal svého otce Václava Hejpetra st.
„Podstata hasičiny je, že člověk pomáhá druhým.“



Tereza Freidingerová

Likvidace popadaných stromů na silnici u Dobršína, 21. června 2023. Foto: Václav Hejpetr

Hašení požáru seníku v Malém Boru, 26. června 2023. Foto: Hasiči města Rabí

Dohašování požáru lesního porostu na Písecku, 16. července 2023. Foto: Hasiči města Rabí

Dohašování požáru lesního porostu na Písecku, 16. července 2023. Foto: Hasiči města Rabí