Rábské novinky

Knihu napsal Daniel Švec. Ten se tématem Čechoslováků ve službách britského Královského letectva známého jako RAF zabývá již dvacet let. Během nich měl možnost se s několika veterány setkat a povídat si s nimi o jejich osudech.

Ve své knize přibližuje momenty z životů československých letců, zejména z jejich válečných prožitků. Představuje životopisy sto šestnácti příslušníků Královského letectva, kteří se narodili v dnešním Plzeňském kraji.

Zmíněni jsou jak stíhací piloti, piloti bombardérů, navigátoři, radiotelegrafisté, střelci, tak i pozemní personál, který se staral o samotné letouny a o provoz letiště. U každého letce je uveden kompletní životopis zahrnující informace o životě či působení v Československu, popis jeho cesty do RAF, válečné okamžiky z jeho působení v RAF a poválečný život.

Vše je doloženo mnoha zdroji a dobovými fotografiemi. A jeden z životopisů se věnuje i místnímu rodákovi Jaroslavu Chmelíkovi.  

Jaroslav Chmelík  

V Rabí a jeho okolí stále žijí příbuzní Jaroslava Chmelíka, kteří na něj dodnes vzpomínají jako na rozšafného, milého a usměvavého strejdu. „Táta se narodil v roce 1921 jako čtvrté dítě Josefa Chmelíka a jeho manželky Josefy, rozené Pechandové. Jeho staršími bratry byli Antonín, Josef a František.“ Vzpomínal na svého otce syn Jaroslav Chmelík ml. během setkání rábských občanů s jeho příbuznými dne 6. července 2012, při kterém byla odhalena pamětní deska na budově bývalé školy Rabí.

„Rodiče měli v Rabí hospodářství a při vzpomínkách na své dětství táta hodně často vzpomínal na práci na poli a kolem hospodářství, a také na klukoviny, kterých se naprováděl. Dnes už asi není mnoho pamětníků té doby, ale jsem přesvědčen, že by měli o čem vyprávět.“ Pokračoval ve vyprávění syn odbojáře z Rabí.

Jaroslav Chmelík st. navštěvoval obecnou školu v Rabí a měšťanku v Sušici, ze které nastoupil na studia na sušickém reálném gymnáziu, která po dvou letech ukončil. „Když zmiňuji léta jeho školní docházky, vybavují se mi dvě vzpomínky. Jedna z nich je na jeho vyprávění, jak do školy v Sušici chodil v létě i v zimě pěšky, protože peníze na vlak nebyly. Druhá pak na to, jak hodně si vzdělání považoval a jakou péči a pozornost věnoval mému bratru Radovanovi a mně, abychom v tomto ohledu nezaostávali.“ Vybavoval si Jaroslav Chmelík ml.

Další cesta jeho otce vedla do Zlína do Baťovy školy práce. Zde ho zastihla okupace pohraničí, vyhlášení Protektorátu a začátek války v září 1939. „Rozhodl se, že odejde ze země a zapojí se do zahraničního odboje. V té době mu bylo osmnáct let. Hledal cestu za hranice, hledal někoho se stejnými úmysly.“ Popisuje začátek cesty Jaroslava Chmelíka st. ke Královskému letectvu jeho syn. Opustit zemi se mu podařilo až v dubnu roku 1940. „Cesta do odboje vedla ze Zlína z velké části pěšky přes moravskoslovenské hranice do Budapešti na francouzské velvyslanectví. V Budapešti během noci, kdy čekal na transport, byl zatčen maďarskou policií. Následovalo věznění a deportace na Slovensko. Během předávání slovenské pohraniční stráži se mu podařilo utéci a následoval druhý, tentokrát úspěšný pokus o transport do bývalé Jugoslávie.“ Líčil nelehkou pouť svého otce Jaroslav Chmelík ml.   

Jeho otci se v Bělehradu podařilo vstoupit do československé zahraniční armády. Přes Řecko a Turecko se dostal do Sýrie, kde byl zařazen k československé jednotce, ze které se v říjnu roku 1940 zformoval Československý pěší prapor 11—Východní. „S touto jednotkou prošel bojové nasazení v Sýrii, severní Africe a spolu s ní byl v říjnu roku 1941 převezen torpédoborci do obleženého Tobruku, kde se zúčastnil bojů o Tobruk na přelomu let 1941 a 1942,“ pokračoval ve vzpomíná syn.
V roce 1942 probíhal u jednotky nábor k letectvu. Jaroslav Chmelík st. se přihlásil, byl přijat a prošel pilotním výcvikem v Anglii a Kanadě. V roce 1944 byl zařazen k 310. československé stíhací peruti, se kterou se zúčastnil celé řady bojových akcí v letech 1944 a 1945. „Měl štěstí, na rozdíl od mnoha jiných válku přežil, nouzové přistání při jednom z bojových letů skončilo na již osvobozeném území Nizozemska a v srpnu roku 1945 se vrátil domů.“ Uzavřel své vzpomínání na otce Jaroslav Chmelík ml. Následovaly roky šťastné a méně šťastné. Po válce působil několik let jako učitel létání v armádě, v roce 1947 nastoupil jako dopravní pilot u Československých aerolinií, v roce 1950 se oženil a krátce nato jeho létání u československých aerolinií skončilo pro politickou nespolehlivost.

Letový seržant Jaroslav Chmelík zemřel v únoru roku 2002. Byl nositelem celé řady československých, britských a polských válečných vyznamenání. Jeho jméno nebylo nikdy citováno mezi slavnými a významnými osobami historie druhé světové války, nebyl oním velkým hrdinou. Byl však jedním z těch mnoha „obyčejných“ vojáků naší zahraniční armády, bez jejichž nasazení, odvahy a úsilí by se neobešli ani ti nejslavnější hrdinové, kteří se nesporně zasloužili o to, že Československo v době válečného konfliktu dostálo své cti.

„Jestli se na nás táta dívá, jsem přesvědčen, že z této události (slavnostní odhalení pamětní desky, pozn. redakce) má radost. I když v Rabí prožil jen své dětství, vždy to byl jeho domov a rád se sem vracel. K zážitkům, které provázejí naše mládí, patřilo léto v Rabí, chalupa babičky, vršek Šibeňák, strejdové a tety—tak to zůstalo i dnes po odchodu všech čtyř bratrů. Rád bych Vám všem ještě jednou poděkoval za ocenění, které jste mému otci dnes dali.“ Zakončil na slavnostním odhalení pamětní desky 6. července 2012 své vyprávění syn místního rodáka a letové seržanta RAF Jaroslava Chmelíka st.

Text vychází z 13. vydání Rábských novin ze dne 15. 8. 2012  

Text vyšel v tištěné podobě v Rábských novinách č. 55 (14/1) 5. dubna 2023.
Autorky:
Eva Nárovcová, knihovna Rabí
Marie Jamrichová, ROSa