Všechny cesty vedou do Říma! I ta letošní dovolenková Áji a Štěpána
Na konci června se zakladatelka Rábských novin Ája Kraucherová vydala společně se synem Štěpánem na netradiční dovolenou – stodevadesáti kilometrovou pěší pouť ze severu Itálie do Říma. Mnozí z vás jejich putování sledovali na Facebooku, ale ne každý této síti holduje, a proto přinášíme alespoň letmý výňatek z jejich dobrodružství i na našich stránkách. Třeba se pro někoho z nás stane inspirací a v dalším čísle si přečteme o další části této dlouhé pouti.
Letošní dovču jsme pojali trochu netradičně. Vyrazili jsme se synem Štěpánem na poutní cestu Via Francigena ze Sieny do Říma. Via Francigena je starobylá poutní cesta vedoucí z katedrálního města Canterbury v Anglii přes Francii a Švýcarsko do Říma. Přesněji do Vatikánu, k hrobu svatého Petra.
Tato cesta má přesně 1700 km. Můžete se ale kdekoliv napojit na trasu, protože všechny cesty vedou do Říma.
Cestu, kterou jsme zvolili, měla celkem 283 km. Tato cesta lze ujít za 14 dní, ale jelikož jsme měli na cestu jen 7 dní, plus 3 dny na přesun a 1 den na poznání Říma, věděli jsme, že pár kilometrů budeme muset popojet autobusem.
V pondělí 24. června ve večerních hodinách jsme odletěli z Prahy do Florencie, kde jsme měli zamluvený nocleh v hotelu. Další den naše cesta vedla do města. Prohlédli jsme si Florencii a večer jsme odjeli do Sieny, odkud jsme druhý den vyrazili na naše velké dobrodružství.
V Sieně jsme si zakoupili kredenciál (credential). Kredenciál je sešítek na razítka. Poutník, který zdolá 100 km pěšky, dostane Testimonium, pro které si musí dojít až do Říma, do baziliky svatého Petra.
Před odjezdem jsme měli naplánovanou pouze trasu a zamluvenou první noc ve Florencii a poslední dvě noci před odletem v Římě ve Velehradu. Ostatní ubytování jsme si lovili po cestě.
Na této cestě jsou poutní noclehárny, které jsou za dobrovolný poplatek nebo za minimální možnou částku, ale podmínkou je přijít do 18 hodin. My jsme těchto ubytoven využili. Každý den jsme ušli v průměru 25 km. Nejvíce jsme ušli 32 km, a to už bylo hodně náročné, protože cesta je kopcovitá a teplota šplhala k 35°C.
Výškový rozdíl stoupání je 950 m. Batohy jsme měli celkem lehké. Člověk by měl nést 10 % své váhy, takže můj batoh měl 5,7 kg a Štěpánův 5 kg. Měli jsme s sebou nejnutnější věci. Spacák, karimatku a oblečení opravdu poskromnu.
Prali jsme si oblečení každý den a sušili připnuté na batohu. V horku jsme neměli ani hlad, takže jsme celý den jen pili vodu. Po cestě jsou pítka s pitnou vodou, které nás občas zachránila.
Celkem se nám povedlo ujít 190 km. Byla to krásná dobrodružná cesta, na kterou určitě nikdy nezapomeneme. Oba jsem si občas sáhli na dno, ale vždycky jsme se vzájemně podpořili a došli do cíle.
Poznali jsme své limity, a hlavně jeden druhého. Měli jsme čas jen na sebe. Tato cesta nám dala hodně do života.
Pokud máte chuť najít opět sám/sama sebe, určitě se na tuto cestu vydejte. Nebudete litovat.
Alena Kraucherová a Štěpán Kraucher
text byl zaslán do redakce 16. července 2024
Ája a Štěpán vyrazili na 190 km dlouhou pouť v pondělí 24. června 2024. Foto: Alena Kraucherová
První poutnická noclehárna a hostitelé Valerie a Paolo. Foto: Alena Kraucherová
Praktické ukazatele, abyste náhodou nezabloudili a nevydali si opačným směrem. Foto: archiv AK
Oba poutníci si s sebou nesli jenom to nejnutnější. Foto: Štěpán Kraucher
V průměru Ája se Štěpánem ušli 25 km denně. Foto: Alena Kraucherová
Cesta byla náročná, kopcovitá a teplota dosahovala 35 °C. Foto: Štěpán Kraucher
Na konci čekala odměna v podobě Testimonia, které naši odvážní poutníci drží v ruce přímo na Svatopetrském náměstí před největší katedrálou na světě - basilikou sv. Petra. Foto: Alena Kraucherová
