Řehtačky a hrkačky

V posledních letech hrkání odmarodilo nejedno dítě. Povětšinou pršelo, foukal vítr, nebo dokonce mrzlo. Letošní březnový čtvrtek měl ale blíž ke květnu a krásné počasí provázelo celé svátky. A tak už v půl šesté čtvrtečního odpoledne – na první hrkací směnu, která měla začít až v šest – na návsi stepovali první nedočkavci – Markétka a Kristýnka Švehlovy s maminkou.

Hrkání – tedy idylický název pro neskutečný rambjas – organizuje čtrnáctiletá Karolína Jůnová. „Letos to dělám už třetím rokem. Předtím to vedla Karolína Nová,“ popisuje okatá sympatická holčina. „A možná to budu organizovat ještě příští rok,“ doufá.

Karolína stála vždy v čele průvodu a za ní houf osmnácti dětí ve věku od dvou let po její vrstevníky. V rukou hrkačky všech velikostí i pořádný řehtací trakař. V takové sestavě děti vyrazily nahradit zvuk zvonů hned pětkrát. Ve čtvrtek na večer, v pátek ráno, v poledne a večer a v sobotu ráno. Obzvláště rána byla velikou zkouškou sebediscipliny, protože nástup byl už v osm, a i když přes den bylo na triko, ranní mlhy srážely teplotu k jednociferným hodnotám.

Děti to zvládly. Zvládly to i maminky. A v sobotu za odchozených jedenáct kilometrů nastala očekávaná odměna. Pro děti i pro dospělé.

Čokoládový zajíc, zelený panák

Osm třicet ráno. Skončila poslední hrkací směna a začala koleda.

První zastávka na jihozápadním konci vsi. Tam už průvod netrpělivě vyhlížel starosta místních hasičů František Švehla. A s ním na dospělý doprovod čekala první výzva. Zelená, druhá zelená – prý aby maminky nekulhaly. Když už se všem podařilo se ze spárů panáků vymanit, ještě každá na cestu dostala dvě deci vína.

Ale o pár metrů už čekal další chalan – tentokrát předseda místních myslivců – Jaroslav Hreňák. Děti sborově přednesly koledu a s výslužkou spokojeně odcházely o dům dál. Na matky čekalo další „nekulhací“ kolečko zelené, tentokrát servírované v originálních mysliveckých štamprdlatech.

A protože se v Bojanovicích doprovodu malých koledníků ujímají maminky, na koledníky čekají vesměs muži. A ti se s doprovodem chtěli vždy podělit jenom o to nejlepší, co mají, a tak maminky čekal další panák, a další a další. Po griotce, rumu, vaječňáku, baileys, vodce, slivovici a něčemu, co mělo blízko k ironu, už raději přestaly počítat.

Své branky otevřeli koledníkům ve třiceti zdejších chalupách a všechny je obejít zabralo čtyři hodiny. Děti byly podarované plným sedmdesátipěti litrovým zahradním vozíkem sladkostí a vajec, kterých mohlo být přes dvacet kilo určitě. K tomu dostaly neuvěřitelných téměř pět tisíc korun. Na každém druhém dvorku čekalo pohoštění, bez kterého by zejména maminy těžko ten ethanolový maraton ustály.

Všem patří velký dík za krásné Velikonoce. Dětem za výdrž a zápal a Bojanovickým za odměnu a pohoštění, které přichystali.

A na závěr si my maminky dovolíme malý návrh na zlepšovák – povýšit velikonoční alkoholové pohoštění na vinný košt. Milé rády si s sebou vezmeme vlastní pohárek a cestou po bojanovických „sklípcích“ určitě nepohrdneme výborným polo/suchým bílým vínem.

Fotogalerie z bojanovicích Velikonoc ke shlédnutí na FB města Rabí

Tereza Freidingerová (RN)
text byl zaslán o redakce 21. dubna 2024

Letos se do hrkacího průvodu zapojilo devatenáct dětí a šest maminek. Foto: tf

Děti byly za své nasazení odměněny plným 75 litrovým zahradním vozíkem sladkostí a vajíček. Foto: tf

Po téměř čtyřhodinové koledě byly všichni už opravdu vyčerpaní. Foto: tf

Obláště náročné to bylo pro dospělý doprovod, na který téměř v každé chalupě čekalo štědré alkoholvé pohoštění. Foto: tf