Pěškovýprava za pokladem. První akce BRČka přilákala i přespolní
V září se sešly maminky z Rabí a Bojanovic s cílem vytvořit dětem prostor a příležitost se potkat a navzájem se poznat, a to ideálně přes hranice katastrálních území našich tří obcí i sousedů. A tedy i s cílem podpořit poznávání svého nejbližšího okolí. Koneckonců Rabí není ostrov. V neděli 29. října se tak rodiče s dětmi vydali vstříc prvnímu dobrodružství – za pokladem z Rabí až na vlkonický Džbán
Sraz v 9:00 ráno na rábském náměstí se zpočátku zdál jako hodně ambiciózní plán. Nota bene, když se jednalo o akci mimo zaběhlý kulturně společenský itinerář. Naštěstí časový posun o jednu hodinu udělal z deváté ranní nadmíru příjemný čas. Nutno přiznat, že tento tah byl spíš hříčkou náhody než výsledkem geniality organizátorek.
Hříčkou náhody bylo i počasí. Pozdní babí léto s teplotami atakujícími 20 stupňů. Sluníčko a bezvětří.
Našinci i přespolní
Program hlásal ”Pěškovýprava za pokladem přes kapli Všech svatých, Vintířovu studánku až na Džbán”. Jestli hlavní tahák byl terén nahoru a dolů, poklad nebo buřty, se už nedozvíme, ale dorazilo okolo padesáti účastníků - dětí, dospělých, psů. Místních i přespolních, dokonce i z tak vzdálených končin jako jsou Horažďovice nebo Malý Bor.
„Všechny zdravíme. Musíme přiznat, že takovou účast jsme nečekali,“ zahájila výpravu jedna z maminek Tereza Freidingerová. „Doufám, že budeme mít dost odměn, hlavně těch sladkých,“ přiznala druhým dechem další z organizátorek Iveta Chlanová. Její obavy se záhy rozplynuly, protože cesta dlouhá, sem tam někdo odpadl a odměna je vždy až na konci.
„Vítáme vás na první akci našeho punkového uskupení BRČko, což znamená Bojanovice, Rabí, Čepice komunitní,“ pokračovala Tereza. „Je tu někdo z Čepic?“ Nebyl. „Tak pro dnešek tedy spíše BRko,“ opravila se. Všichni se zasmáli předvídatelnému vtipu a mohlo se vyrazit.
Za pokladem i čerty
Na kostelík, jak se zjednodušeně říká zřícenině kaple Všech svatých, výprava dorazila nečekaně svižně. Epesní výhled neměl ale být to jediné, co na výletníky čekalo. Z čertova kopyta - vymleté díry ve skále před vstupem do kaple – se totiž začalo kouřit. V kopytě děti našly rébus, který vedl k telefonnímu číslu do Podpekla Rabí. “No, co chcete.” Ozvalo se po vytočení čísla z telefonu . “Chceme vědět, proč je tu otisk tvého kopyta, čerte.” Zeptaly se děti.
Lehce nevrlý čert tak dětem povyprávěl o Štěpánce a jejím tajemném snoubenci, o jejich plánované svatbě v líšeňské svatyni a o tom, jak tamní poustevník do nebe zvolal, až země pukla, svatebčany do útrob stáhla a jediné co zůstalo, je to jeho kopyto.
Po dramatickém zážitku s pekelným úřadem se všichni raději šli vzpamatovat k Vintířově studánce. S plným žaludkem se výzvám čelí lépe. Do poslední etapy – za pokladem na Džbán - už se ale vydali jen ti nejodolnější. Zbytek, nejspíš zmožen buřty z ohně, se po silnici vydal směr Rabí.
A to udělali velikou chybu, protože na Džbánu čekal další epesní výhled a další překvapení - poklad. Sladké pohoštění, svařené jablko a tvůrčí koutek v podobě omalovánek veliké džbánu a tisíců roztodivných samolepek.
Byl to pořádný výlet. Dva kopce, dva výhledy, tři zastávky. Na jaře vyrazíme zas, a snad už jako kompletní “BRČko”.
Tereza Freidingerová
text byl zaslán do redakce 4. ledna 2024
Pěškovýprava a pokladem přilákala místní i přespolní. Foto: tf
U kostelíka děti našly v čertově kopytě číslo do Podpekla Rabí. Foto: Tereza Freidingerová
Až na samý konec výpravy - na vlkonický Džbán - doputovali jenom ti nejodolnější. Foto: Tereza Freidingerová
