Rábské novinky

Ke konci října jsme už věděli najisto, že oprava dřevěného mostu a cesty na nádvoří ke sklepení hradu Rabí nebude hotová. Práce začaly v srpnu a nestihly se dokončit včas. Peklíčko ve sklepení tak, jako bylo v minulých letech zvykem, nepřipadalo v úvahu.     

Jak to vyřešíme?  Máme letošní 9. ročník vynechat?

Na členské schůzi spolku ROSa se vyjádřili všichni k nastalé situaci. Jdeme do toho, děti si to zaslouží, konírna jako Nebíčko je bez problémů a Peklíčko umístíme na nádvoří. Čas akce pokrátíme na čtyři hodiny. Snad to tam Lucifer s čerty venku vydrží. Navezli jsme rekvizity, stánky, pití, jídlo a vše potřebné pro zajištění celé akce.     

Už od půl jedenácté - tedy půl hodiny před oficiálním začátkem akce - se začaly před branou hradu tvořit fronty nedočkavců. Během čtyř hodin přišlo přes tisíc návštěvníků a nepočítaně malých dětí do tří let, které neplatily. Přijeli snad ze všech koutů republiky – z Týna nad Vltavou, Tábora, Prahy, Plzně, Berouna, Kaznějova, Strakonic. Někteří poprvé, ale hodně jich už u nás bylo dříve. Celé rodiny s prarodiči vyrazily na výlet v hezkém a slunném, i když chladném počasí, a přijely na náš hrad.     

Na všech plakátech jsme avizovali, že Peklíčko bude jen malé a pouze na nádvoří. Tak se nikdo nezlobil, že je málo čertů a že se ve frontě na povídání s Luciferem někdy stálo i více než půl hodiny. I tak bylo na první pohled patrné, že se děti bály své „hříchy“ přiznat. A možná jim při pohledu na Lucifera i přišlo, že ta fronta utíká až moc rychle. Rodiče hlavně chtěli, aby pekelný velitel dětem pohrozil, že si je u sebe nechá. U někoho to zabralo. Ale děti jsou už hodně znalé všech pekelných praktik ze sociálních sítí a počítačových her, takže byli i tací, kteří to měli, jak se říká, „na háku“. Naštěstí měl Lucifer k dispozici pekelný úpis a čtyři nová velká razítka, tak své "vyznání" děti dostaly černé na bílém, aby si mohly existenci pekla čas od času připomenout.     

V Nebíčku kralovali tři Mikulášové s krásnými anděly. Měli toho hodně k rozdávání jak ze svých zásob (plyšáky, perníky, keramické rybičky), tak od rodičů, kteří přinesli pro své děti balíčky s nadílkou. Rodiče dárky odevzdali ve stánku za branou, kde byly označeny pořadovým číslem a nebeský spěšný posel je obratem doručil do Nebíčka. Přesto se našlo asi 30 rodičů, kteří přinesli své dárky přímo bez označení k Mikulášovi, a to byl teprve supervýkon našich andělů, správný balíček přiřadit ke správnému dítěti. Toto musíme napřesrok dořešit velkým plakátem u vstupu s informací, kde dárky pro děti přesně odevzdat– ale nějak nenápadně, šifrou, abychom děti o to překvapení nepřipravili.

V Nebíčku se tvořilo, kreslilo, lepilo, vyrábělo a i Mikulášové měli dostatek času na povídání s dětmi. A jejich postřehy? Nejčastější dívčí jméno bylo Eliška a nejvíc dětí zazpívalo písničku Skákal pes přes oves. Pět českých dětí bydlících v Německu zazpívalo a zarecitovalo v německém jazyce. A co děti dávaly za dárky Mikulášovi? Obrázky namalované doma i v nebeské dílničce, a dokonce jeden díl kynutého koláče.     

Za těch devět let naší největší spolkové akce přišlo na hrad téměř devět tisíc návštěvníků a na organizaci se podílelo na 430 dobrovolníků. Těm všem patří veliké poděkování, stejně jako sponzorům, zaměstnancům města v čele se starostou a zaměstnancům hradu Rabí. Těšíme se na viděnou příští rok, kdy společně s čerty a anděly oslavíme 10 let oslavy svátku sv. Mikuláše na hradu Rabí.

Marie Jamrichová (spolek ROSa)
text byl zaslán do redakce 8. prosince 2024

Pekelný tým rábského podpekla na nádvoří místního hradu. Foto: ROSa

Nebíčko v konírně hradu Rabí. Foto: Tereza Freidingerová

Nebíčko v konírně hradu Rabí. Foto: Tereza Freidingerová

Peklený úřad na nádvoří hradu Rabí. Foto: Tereza Freidingerová

9. ročník Nebíčka a Peklíčka na hradu Rabí. Foto: Tereza Freidingerová

Děti u Mikuláše. Foto: Tereza Freidingerová

Děti od andělů dostávaly plyšáky. Foto: Tereza Freidingerová