Mobil, tavná pistole i „tradiční“ pneumatika. „Ukliďme Česko“ v Bojanovicích „vyneslo“ přes tři metráky sesbíraného bordelu
Ku příležitosti Dne Země, který letos připadl na pondělí 22. dubna, se měly konat o dva dny dříve úklidové brigády v Bojanovicích a Rabí. Z důvodu nepřízně počasí byly ale přesunuty. V Bojanovicích hned na další den, v Rabí na sobotu 27. dubna.
V Bojanovicích se čekala veleúčast, a nakonec i byla. Čtrnáct dospělých, deset dětí a jeden traktor vyrazili v neděli 21. dubna na historicky první úklidovou brigádu Bojanovic v rámci celorepublikové kampaně Ukliďme Česko. Místní byli připraveni nastoupit už v sobotu – tedy podle původního plánu. A to i navzdory vytrvalému dešti a mrazivému větru. Efekt by ale asi nebyl tak výrazný, a navíc by to kde kdo odstonal.
A tak se úklid přesunul na nedělní polojasno s mírným severozápadním větříkem. V devět všichni nachystaní před hasičárnou, rozdaly se pytle a vytyčily dvě trasy. Ženy a děti na polňačky a muži do první linie přímo do pangejtů podél hlavní silnice. Žlutá reflexní barva jim všem náramně sekla.
„Budete chtít vytopit hasičárnu?“ Nabídl se jeden z hasičů. „Tak nám jí vytemperuj a uvidíme, jak se budeme cítit,“ odpověděla jsem. Obec na nás myslela s tekutou odměnou pro děti i dospělé. A dokonce myslela nejenom na pivaře, ale i na vinařky. Posezení v hasičárně za odměnu se tedy nabízelo.
Vyrazili jsme. Kluci do „zákopů“, maminky s dětmi k Čeníčskému potoku. Ze začátku to byla spíše procházka, ale jakmile jsme s dětmi přešly mostek, už to začalo. Kýbl, bandaska na mléko, několik sprejů nebo pet lahví. Když jsme narazily na první lahev ferneta, tak jsem si říkaly, že najít nevypitou lahev třiceti leté whisky by nebylo zase tak špatné.
Ale pak děti narazily na opravdový „poklad“ – miničerná skládka. „To sem musel vyhodit někdo, kdo opravuje auta, pije hodně kafe a jí z konzervy,“ glosovala nález jedna z maminek Pavlína Švehlová. Archeologické stanoviště nabídlo opravdu kde co včetně blinkru, madla od auta nebo tavné pistole. U potoka jsme nakonec naplnily dva dvě stě čtyřiceti litrové pytle a mohly se přesunout na další polňačku, tentokrát vedoucí ke zdejšímu rybníku.
Zatímco na první trase to byly spíše letité nánosy, na této to byla veteš výrazně mladšího data. Zcela dominovaly plechovky od energeťáků, birellů a piv. A tak jsme si zkusily zaspekulovat, po kom by tam asi tak ten svinčík mohl být, když cesta vede do nikam a jezdí po ní jenom tři místní zemědělci a kluci z OD Soběšice. Bojanovičtí chalani se dušovali, že po nich tam mohou být tak maximálně víčka od pivních lahví – i za to také mají od nás černý puntík. A v Soběšicích nám slíbili, že klukům domluví. Tak uvidíme napřesrok, kolik plechovek od Red Bullu sebereme.
V jedenáct bylo hotovo. Kluci svozili traktorem na náves přes tři metráky bordelu a nastal čas tekuté odměny v příjemně vytemperované hasičárně. A také čas sdílení.
„My jsme našli dva mobily, jeden dotykáč a jeden tlačítkový,“ hlásili kluci. „My máme náhradní díly k autu a pneumatiku,“ zaznělo od ženskodětské skupiny.
„Ale cítili jsme se tam trochu jako trestanci… co sbírají odpadky v oranžových vestách,“ posteskl si František Švehla, místní hasičský starosta. Na to jsem mu kontrovala, že se spíše měl cítit hrdě, že jde všem příkladem.
Shodli jsme se, že nevíme, jestli máme spíše radost, nebo jsme spíše zklamaní, že jsme toho našli tolik. A také, že příští rok půjdeme znovu, tentokrát za silnici k řece.
Tereza Freidingerová (RN)
text byl zaslán do redakce 23. dubna 2024
