Rábské novinky

Většina školek v regionu osciluje okolo plné obsazenosti. Jak je to v té vaší naší školce?
Vychází nám to akorát. Když se stane, že nám chybí jedno dítě, zpravidla se během školního roku doplní. My, Žichovice, Horažďovice a Sušice jsme školky na hlavním tahu. Ale jsou tu i další například v Žihobcích, Hrádku, Dlouhé Vsi nebo v Hartmanicích. Školek je v okolí spousta, ale všichni je mají opravdu hodně plné. Nicméně je běžné, že když má některá zaplněno a my máme ještě místo, tak o nás řeknou rodičům. Ti, když ví, že je nevzali, začínají se poohlížet jinde. Takže pokud se naše školka nezaplní během řádného zápisového termínu, tak během léta je zpravidla plná. Letos ale bude odcházet osm dětí a to už je dost.

Říkáte, že ostatní školky na vás upozorní rodiče. To znamená, že máte nějakou regionální platformu ředitelů a ředitelek školek?
To nemáme, ale my ředitelky si to mezi sebou říkáme. Funguje to na bázi neformálních kontaktů mezi námi. Hodně spolupracujeme s žichovickou školkou, kde je velmi zkušená paní ředitelka. Je pro mě důležité, že si takto můžeme poradit.

Podobně spolupracujete i s jinými školkami?
Rozjíždí se spolupráce s křesťanskou školkou v Horažďovicích a velmi úzký vztah máme se školkou z Pačejova, kde mají dopravní hřiště. S tamní ředitelkou bychom dokonce rády spolupracovaly v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP). Domluvily jsme se, že bychom se jednou za měsíc navštěvovaly formou jakýchsi stáží. Kdy jedna učitelka od nich by přišla ukázat našim dětem, co dělají oni, a naopak. Aby nedošlo k oslabení týmů, tak by ji v jejich školce zaskočila jedna učitelka od nás. Obě by se tak staly na čtyři hodiny pevnou součástí té druhé školky a díky tomu bychom mohly mezi sebou opravdu sdílet.

To zní skvěle. Já sama jsem s vaší školkou skrze mé děti spojená už třetím rokem a vidím, jak se váš tým velice posunul.
Ano. Paní učitelka Hanka loni dokončila vysokou školu. Ten samý obor co já o rok před ní – předškolní a mimoškolní pedagogika v Budějovicích. Obsahově se momentálně rozvíjíme v environmentální výchově. Učitelky Hanka a Markéta byly například na školení v plzeňské ZOO nebo jsme zapojeni v Mrkvičce (www.e-bedrnik.cz/materske-skoly/co-je-program-mrkvicka). My jezdíme k nim, nebo lektoři z Mrkvičky jezdí za námi. Například dělali dětem program, kde se děti učily vnímat přírodu smysly, kdy chodily bosé po trávě, po dřevě.

Hodně investujete do DVPP. Co jsou v této oblasti vaše priority? V čem se chcete rozvíjet vy osobně, a pak to přenášet do školky?
Snažím se vzdělávat nejenom v oblasti vedení dětí, ale i dospělých, abychom měli ve školce poklidnou atmosféru. To je hodně důležité. A zároveň se ve výběru seminářů zaměřuji na problémy, co mohou přijít. Letos nám ve školce končí podpůrné opatření. To znamená, že jedno z našich dětí vyžadovalo větší péči a mělo asistentku pedagoga. Už před mým nástupem byl ve školce jeden chlapeček s podpůrkem. A to současné dítě není určitě poslední. Taková je realita a my na ni musíme být připraveni. Proto usiluji o to dokázat se posouvat i v tom, co přijde. Zjišťovat informace. Ale nejenom o tom, co v takových případech čeká nás jako školku, ale i co děti se speciálními vzdělávacími potřebami čeká, až od nás odejdou.

Už jste zmiňovala některé členky vašeho týmu. Paní učitelku Hanku a Markétu, asistentku pedagoga. Kolik vás je?
Teď je nás pět. Já na pozici pověřené ředitelky a učitelky. Hana Nováková jako učitelka, Markéta Balcarová je učitelka a zároveň školní asistentka, Ivana Dušková jako asistentka pedagoga a Ivana Brejchová je provozní zaměstnankyně. V září ale nastanou změny. To je pro mě momentálně důležité téma. Bude se vracet učitelka po mateřské dovolené a zároveň bude odcházet žák, na kterého je vázáno podpůrné opatření. To znamená, že bude končit i asistentka pedagoga. Já, Hanka a učitelský úvazek Markéty jsme placené jako pedagožky ze státního rozpočtu. Nejistá je ale její pozice školní asistentky. Ta je hrazená z šablon (dotace EU a MŠMT, pozn. redakce) a ty v červnu končí. Sehnat lidi s požadovanou kvalifikací a na tak malé úvazky, jako je pozice školního asistenta, není jednoduché. Ale chceme ji udržet, proto plánujeme v březnu zažádat o další šablony na školní asistentku. Obec platí chod školky. Tedy energie, část potravin, materiál. Personální náklady jsou ale kombinací státního rozpočtu a dotací.

Vy jste mého syna přijali jako čerstvě dvouletého, což je ve velikých měst z žánru sci-fi. Ale zároveň chodí do jednotřídky s předškolními dětmi. Jak se dá skloubit takto nesourodá skupina?
Dá se dělit. Samozřejmě je chceme stmelit, ale co se týče řízené činnosti, tam je dělíme. Školka není jenom o hraní, děti musíme také posouvat, ale každý rok dítěte má jiné požadavky. Proto se je snažíme dělit na menší slůňata a na větší koťata. Koťata jsou letos jenom předškoláci, protože jich je osm. Ale příští rok tam nejspíš budou jak předškoláci, tak ti ze středního věku. U těch ale bude záležet na šikovnosti a v čem to které dítě bude potřeba posunout.

Syn byl váš první dvoulěťák?
Byl první. Už předtím jsme měli dvou a půlletou holčičku, ale ta brečela a rodiče se po měsíci rozhodli ji odhlásit. Nicméně ve třech letech přišla zpátky a už to bylo v pohodě. Potřebovala dozrát. Každé dítě je jiné. Váš syn to zvládl.

Hlavně ve větších městech roste zájem o zápis dvouletých dětí do školek. Setkáváte s tím i vy? Co pro vás vlastně dvouleťák představuje za výzvy?
Zatím se s tím nesetkáváme. Ale materiálově ve smyslu hraček a vzdělávacích materiálů jsme na dvouleťáky připravení. Nicméně školka není připravená hygienicky. Pokud máme ve školce dvouleťáka, měli bychom mít přebalovací pult a vyřešený odpad plen. A to tehdy, kdy ty děti už pleny nemají. Po pedagogicko-výchovné stránce to výzvy vyloženě nepřináší. Naopak je výhodou, že na dítě můžeme působit po delší dobu. Když je dítě ve školce po celou školkovou dobu, tak víme, jaké bylo na začátku a jak s ním můžeme postupovat. Na práci s úplně malými dětmi jsme proškolené všechny.

S dětmi děláte spoustu skvělých aktivit. Například jednou týdně pracujete s jídlem. Kde čerpáte odolnost k ustání tak bordelometných aktivit?
Děti si to po sobě uklidí. Tedy hlavně ty starší, ale ty mladší to vidí a až poporostou, tak se do úklidu také zapojí. Inspiraci hledáme na internetu a na webinářích o těchto hokusech pokusech. Většinou si každá učitelka hledá takovou aktivitu, aby ladila s tématem týdne. A když nejde najít tematický hokus pokus, tak se peče. Dělali jsme cukroví, perníčky, hnětynky, palačinky, sirupy. Když jsme měli přebytek ovoce ze zahrady, udělali jsme zapečený čaj.

Vy máte vlastně svůj záhonek. Jak se něco pěstuje se skřítky?
Je to zajímavé, protože někdy představy dětí například o tom, kde se bere cibule – v Tescu – není bohužel jenom vtip, ale realita. Protože v dnešní době už se tolik nepěstuje doma. Na záhonku máme jahody, mrkev, kukuřici. Také jsme sázeli brambory, aby děti viděly, jak vypadají. Ale když zasadíme na jaře, tak v létě se sbírá. Chtěli jsme zasadit hrášek, ale ten by uzrál na konci července. Takže pěstování máme takto ztížené. Musíme to vymýšlet tak, abychom sklidili, než skončí škola. Například pažitku využíváme na svačiny. Mrkev si samy vytrhají a tu použijeme na pomazánku.

Vaše školka je místo, kde jsou rodiče a prarodiče zapojení. Co školce tato otevřenost a proaktivní spolupráce s rodiči přináší?
Chceme, aby rodiče viděli, že si jejich děti ve školce jenom nehrají. Že je k něčemu vedeme. Rodiče zapojujeme většinou tematicky. Teď například plánujeme s jednou maminkou, která maluje putovní kameny, že by přišla a malovala je společně s dětmi. Ale zapojení rodiny a okolí je důležité i pro děti. Můžou ukázat rodičům, jak to vypadá v jejich světě. Říct, tady je ta moje postel, z této stavebnice stavím, tady mám ručník. Když to ukazují, umí to i popsat. Doufám, že spolupráce s rodiči bude dál na komunikativní a pohodové úrovni. Že to bude dál pokračovat.

Text vyšel v tištěné podobě v Rábských novinách č. 55 (14/1) 5. dubna 2023.
Autorka: Tereza Freidingerová