Rábské novinky

Ve vašem SDH je skoro čtyřicet lidí. Jak se provozuje tábořiště v takovém počtu?  
Máme dva správce, oba místní. Lidé přijedou, najdou si místo a každý den v podvečer dorazí správce a vybere od nich peníze. Jedna správkyně je Jana Kazdová a druhý je její vnuk Jakub Kazda, který to má jako brigádu. Je mu šestnáct. Pomáhá už od loňska, kdy vystřídal Květu Zemanovou. Stará se o sekání trávy, prodej žetonů na sprchy i o úklid záchodů nebo doplňování papíru. Jakékoliv problémy, které tady nastanou například s vodou nebo čímkoliv, by měl řešit správce. Když na to nestačí, netroufne si nebo je to veliký úkol, tak to řeší někdo z nás ze sboru dobrovolných hasičů.  

Dnes je čtvrtek 15. června a vidím, že kemp je už slušně zaplněný. Kdy otevíráte brány vodákům?  
Naše sezóna je od 1. května do posledního září. Lidé sem samozřejmě mohou přijet i mimo ni, to ale nejsou otevřené sprchy a toalety, protože úklid je složitější. Aby tady někdo uklízel kvůli pár lidem, nedává smysl. Navíc jsme se mimo sezónu setkávali s vandalstvím. Někdo nám rozmlátil dveře u toalet nebo si tam rozdělal oheň. V sezóně je pohyb lidí v tábořišti větší. Jsou tu turisté a každý den sem chodí správce. Tím pádem si nikdo jenom tak netroufne tady dělat podobné blbosti.  

Vy jste na trase Sušice—Horažďovice jediný kemp, kde není občerstvení. Není to konkurenční nevýhoda?
Spíš naopak. Hezký je, že sem jezdí lidi, kteří sem jezdili dřív se svými dětmi, a teď jezdí už se svými vnoučaty. Ti si chválí, že se kemp zase až tak moc nezměnil. Samozřejmě tady teď máme dětské hřiště, internet a podobně. Ale kemp je skutečně pořád to klasické vodácké tábořiště. Není tady občerstvení, a tedy ani hluk a bordel, který umí opilí lidé nadělat. Oni říkají “my jsme sem jezdili před lety a bylo to takové klidné. A vážíme si toho, že je tu pořád klidná atmosféra.“ Samozřejmě jsou i lidé, kteří si stěžují, proč tady nemáme občerstvení, že musí jít až na druhou stranu obce. Pokud se jim tady nelíbí, můžou jet do kempu o pět kilometrů níž. Ale jsou lidé, kteří taková klidná tábořiště vyloženě vyhledávají. Já je chápu. Vyhledával bych to taky.    

Jak je větší sucho a Otava má vodu více méně po celé léto, mi přijde, že k nám meziročně zavítá stále více vodáků. Vnímáte to z pohledu obsazenosti kempu také tak?   
Neřekl bych, že to vnímáme takto. Ale spíš roste trend karavanů. Zejména s covidem to neskutečně vystřelilo. To má návaznost, že když sem přijede někdo s obytňákem, chce přípojku na elektriku. Když sem přijedou vodáci nebo někdo pod stan, kdo si sem vezme kola a jezdí po Šumavě, tak ti si maximálně potřebují nabít telefon nebo noťas. Ale karavan elektřinu potřebuje. Ta už se stala standardem. Proto jsme museli udělat rozvody a po tábořišti umístit sloupy, aby nemuseli odněkud někam tahat 100 metrů kabelů. 

Když se v Čepicích řekne „turisté“, co to vyvolá za diskusi?   
Turisty tady vítáme rádi, protože je to pro nás určitý přísun peněz. Pokud se chovají slušně, tak je určitě vnímáme dobře. Ale samozřejmě je nějaké procento lidí, které jim kazí jméno. Tady zaplať pánbůh převládají ti dobří, máme s nimi dobré zkušenosti a vnímáme je pozitivně.  

Nezaznívají tedy v obci hlasy jako „zrušte kemp“?     
Ne to ne. V tom jsme jednotní. Tím, jak kemp je na konci vesnice, tak nikomu nevadí. Po příjezdové cestě projde pár lidí, projede pár aut. Není frekventovaná. Když je tady nějaký hluk, do vsi to nedolehne. Tábořiště je taková končina. Nikdy jsem od nikoho neslyšel, že by měl s kempem nějaký problém, že ho tady nechce.

Jak funguje přítomnost klubovny v tábořišti? Promíchávají se tyto dva prostory, nebo se je snažíte oddělit?  
Kemp máme rozdělený na části. Jednička je nejblíž klubovně a trojka je vzadu, kdybychom šli cestičkou k Rabí. Když tady máme nějakou hasičskou nebo obecní akci, tak se snažíme jedničku neobsazovat kvůli hluku. Nebo dá správce na přilehlý prostor cedule zákazu vstupu, aby tam lidé neparkovali, nestanovali. Nějaký hluk ale tady vždycky je, i když se snažíme dávat hudbu dovnitř a zavíráme okna. Ale i tak. Lidé jdou ven, začnou se smát.  

Chápou hosté, že toto území patří hasičům a tábořiště je tam?  
Už jsme tady měly incidenty, že někdo z tábora na nás zavolal policajty. Přišli sem, viděli, že se tady točí pivo a chtěli také. Tak jsme je slušně vykázali, že je to soukromá akce. Navíc bylo vidět, že už jsou napití. A oni tady pak dělali nějaké sprasky a najednou přijeli policajti. Mít klubovnu v tábořišti má i své stinné stránky, ale tak to prostě je.  

Jak často tady máte akce? Vy v Čepicích opravdu rádi tančíte.  
Začátkem července máme sraz harmonikářů. Na konci prázdnin dětský den s posezením a noční stezkou odvahy a na konci sezóny dokempnou. Spontánní posezení tedy můžeme dělat jenom mimo prázdniny. Během léta jsme to úplně zrušili, aby nedocházelo k podobným incidentům.  

Kemp představuje pro váš sbor příjem, ze kterého platíte provoz tábořiště, ale i si spoříte na novou klubovnu. Kolik už máte ušetřeno?  
Ono se to nezdá, ale kemp stojí provozně hodně. Například desinfekční a úklidové prostředky. V covidu to bylo neskutečný. To lítaly tisíce jenom na desinfekci. Pořídili jsme kvalitní dávkovače, aby to něco vydrželo.  Za čtrnáct dní jsme šli pro nové, protože to lidi utrhli. Také investujeme do zázemí kempu. Teď jsme přidělali další dva sloupy se zásuvkami pro karavany. Ale ano, to, co tady vyděláme, to dáváme na účet. S tím hospodaříme jako sbor a zbytek si spoříme. Rekonstrukce budovy klubovny bude stát spoustu peněz. Město nám s tím určitě pomůže, ale neřekne nám “tak jo, tak my vám to zafinancujeme”. Bylo by to hezké, ale to je nereálné.  

V jaké fázi vaše vize je?  
Teď jsme ve fázi projektu, kdy řešíme, jak by to mělo vypadat. Všechno je ale o penězích. Nicméně snem je, abychom tady měli plnohodnotnou místnost na naše akce, a i třeba zábavu. Kulturní dům v Čepicích nemáme. Je tady sál v hospodě U Polenů, ale když se stane, že řeknou, že neotevřou, tak nemáme kam jít.  

A vy chcete být svobodní.   
Tak. Chceme vědět, že se máme kde sejít. Když se lidé nemají kde sejít, tak to nežije. A čekat na letní dny, kdy je teplo a můžeme si sednout venku, není ideální. Může začít pršet a v tom je veškerá zábava pryč. U stávající klubovny je super, že můžeme sedět venku na terase, a pak se přesunout dovnitř. Ale sál klubovny je malý s nízkým stropem.  

Chcete novou klubovnu udělat na původním půdorysu?   
Ne, chceme ji rozšířit a zarovnat se stávající terasou. Dnes je sál tenounký. Tam dáš kapelu a zabereš strašně místa. A když chceš i místo na tancování, tak ti nezbyde nic. Je to spíš taková jednací místnost než sál. Samozřejmě na potřeby výroční hasičské schůze to postačí. To se tam vecpeme. Ale když budeme přemýšlet do budoucna, tak chceme pořádnou společenskou místnost.  

V jak velkém okruhu lidí projekt nové klubovny řešíte?   
V rámci celého sboru na hasičské schůzi, kam může přijít a vyjádřit se každý. Myšlenka toho, že budeme muset budovu opravit, je několik let stará. Protože střecha je v havarijním stavu a vždycky když foukne vítr, tak střechu překládáme a sbíráme po lidech, kdo ještě má tyhle tašky. Původně jsme říkali, že ji zrekonstruujeme, ale vazníky jsou shnilé. Museli bychom je vyměnit a v ten moment to nedává smysl.  

Co je vaše časová meta?  
Ten projekt jako takový je na úplném začátku. Letos na jaře jsme měli první schůzku nad pracovní verzi projektu. Časový horizont tedy zatím nemáme. Nejdřív musíme projekt dotvořit, a pak naplánovat jednotlivé etapy. Určitě budeme muset nejprve část budovy zbourat, vybetonovat základy a postavit hrubou stavu. Tak to nechat do dalšího roku, kdy budou zase finanční prostředky. Rádi bychom na to získali i nějakou dotaci. Ale bude záležet kdy a co bude vypsané. Když budeme vědět, že bude něco za dva roky, tak počkáme. Ale tím, že budeme mít už zpracovaný projekt, tak se už dá říct „jdeme do toho“. Abychom to dokázali realizovat bez dotace, to by k nám muselo být Rabí hodně štědré.    

Co očekáváte v této věci od obce?  
Nějaké spolufinancování. My jako sbor to nejsme schopní nikdy sami zaplatit. Navíc se vlastně jedná o budovu obce. Nicméně nemáme finální projekt, tak nevíme, kolik to bude stát a nejsme schopní říci, co bychom ufinancovali a co bychom rádi pokryli z dotací. A také bude záležet, kolik procent by kryla dotace a kolik bychom potřebovali od Rabí kofinancovat. Nemáme ještě jasnou vizi toho, co to bude, jak to bude, natož, kolik by to stálo. Například jsme přemýšleli nad fotovoltaikou na střeše. Ale vzhledem k tomu, že samotná stavba bude nákladná, tak si myslím, že z důvodu peněz fotovoltaika nebude úplně realizovatelná. Jsme teprve na začátku.  

Rozhovor vyšel v Rábských novinách č. 56 (14/2).
Tereza Freidingerová

Nová klubovna by měla být zvětšena a zarovnána na šířku současné terasy. Foto: tf  

V kempu vyrostlo několik sloupů s elektrickou přípojkou, které slouží obytným vozům. Foto: tf

Pavel Dlouhý u nového vrtu na vodu v čepickém tábořišti. Foto: tf  

Pavel Dlouhý (37)
Starosta SDH Čepice prvním volebním obdobím (od 2021), členem od roku 2012.  
„Z Čepic pochází moje máma, já sám ne. Přistěhoval jsem se v roce 2011 do staré chalupy, když zemřel děda, aby nebyla babička sama. Pak jsem se na chvíli přesunul do Sušice a v roce 2020 se vrátil zpět. Hned, jak jsem se vrátil, jsem začal řešit myšlenku, že si tu postavím dům.“