ANKETA ZASTUPITELŮ: Jaká by měla být role obce, když v kohoutku přestane téct voda, nebo teče nekvalitní?
Pitná, užitková, kojenecká, balená, šedá, artézská, tvrdá, měkká, sladká, znečištěná, sycená. Není voda jako voda. A ne vždy je vody dost, nebo alespoň tak akorát. Máme tři obce a každá z nich má jiné potřeby a možnosti jak vodu do domácností a provozoven dostat, a také ji odvést. Jakou úlohu by měli v zajištění dostatku kvalitní vody nést městský úřad a jakou samotní obyvatelé a uživatelé? Jaká rizika by měla obec při péči o vodu zvažovat? K jakému kýženému cíli by měla politika obce směřovat? Zeptali jsme se starosty města Miroslava Krauchera a zastupitelů Marie Jamrichové, Vladimíra Brejchy a Radky Janečkové.
Miroslav Kraucher, starosta
Pitná voda je základem kvalitního života. To si uvědomuje určitě každý, ale nejvíce ten, kdo ji v optimální kvalitě a množství nemá. Nejsou to jen obyvatelé venkova v subsaharské Africe, ale mohou to být i lidé z Rabí, Bojanovic a Čepic. Nervozitu člověka při jejím nedostatku či špatné kvalitě prožívám, když v Rabí řešíme poruchu vodovodu. To je jen taková malá zkouška, při které víme, jaké to je být bez vody několik hodin. V Čepicích a Bojanovicích to může být v řádu několika dnů a co se kvality týče možná let. V období sucha kopaná studna často nestačí. Po prudkých deštích se občas kontaminuje povrchovými splaveninami. Běžně je nepitná díky prosakujícím jímkám. Zohledním-li potřeby našich občanů, je tohle téma víc než citlivé a má široký obsah.
V Rabí jsme dodavatelem kvalitní a optimálně tvrdé vody z vápencového podloží, která občas někomu nechutná. Staré kovové potrubí v domu dokáže po ránu vodu obarvit a díky působení chloru na organické usazeniny i pořádně znechutit. Chloramin je sice aplikovaný ve vodojemu dle aktuální spotřeby nejmodernější dávkovací technikou v nejmenším možném množství, ale i přes častou kritiku bude ve veřejném zásobování vždy. Spotřebitelé dalších dvou obcí mohou jen závidět těm našim „rábským nářkům“. V Čepicích musí vodu na vaření mnoho domácností dovážet. Některé bojanovické domácnosti při otočení kohoutku šetří každý litr, aby nedošla úplně. Jsou to dva světy. Někdo má vodu neustále k dispozici a druhý ji občas nemá.
My zastupitelé si problémy s pitnou vodou a jejím koloběhem v obcích určitě dobře uvědomujeme. Cíle máme velké a nákladné. Krůček po krůčku děláme potřebné kroky k tomu, abychom v budoucnu zajistili pitnou vodu i v Čepicích a Bojanovicích. Rabí je také nutné zkanalizovat do ČOV s ohledem na velikost obce a služby, které jsou v provozu v letních měsících. Na konci celého příběhu o vodě je třeba vyřešit nakládání s odpadními vodami v Bojanovicích i Čepicích například podporou domácích čistíren vod. Je to běh na dlouhou trať, který věřím, že dokončíme prostřednictvím peněz z EU a národních programů. Bez těch by byly naše cíle jen planými úvahami ke skleničce pitné vody.
Marie Jamrichová, zastupitelka
Voda. Věčné téma, které se táhne jako červená nit v každém zastupitelstvu. V minulosti bylo vody dost, problémem bylo čerpání vody do vodojemu a dusičnany. Jedno čerpadlo nestačilo naplnit vodojem a při výpadku na Hradčanech byli v Rabí bez vody. V tu chvíli člověk ví, jak je voda cenná. To vše je už minulost. Proto chápu volání lidí po pitné vodě z Čepic a Bojanovic.
Město se stará o kvalitu vody, také musí za její podzemní odběr platit nemalé peníze, něco stojí i energie, opravy havárií. Takže není zadarmo. Zastupitelé dělají kroky k tomu, aby v budoucnosti mohla z kohoutku téci městská voda i v obou obcích. Co si však uvědomujeme, že to je vše o penězích a podpoře státu nebo fondů. A nebude to hned.
Vladimír Brejcha, zastupitel
Na vodu se dívám z pozice své práce. Starám se o ní v Hrádku. Hlavní úlohou obce je zajistit, aby bylo vše v pořádku. Aby byla voda bezpečná, vodovodní soustava fungovala a hlavně, aby voda tekla. To se děje i v Rabí, kde je obecní vodovod. V Rabí vnímáme vodu jako samozřejmost, ale tak to není. Což ví obyvatelé Bojanovic a Čepic a obec by se měla určitě nějakým způsobem postarat i o ně. Nějak pomoci ve stylu přistavení cisterny, zavážky vody do studny apod. Sám jsem jako hasič vodu do Bojanovic několikrát vezl. Druhá věc ale je, že i majitelé se musí o své vodní zdroje starat. Ve své praxi vidím, že se spíš nestarají a studny jsou zanedbané. Nedělají si vzorky, studny nečistí. Ideálním řešením je zavedení obecního vodovodu i do Bojanovic a Čepic. Někteří lidé už mají svůj vrt a vodovod zvažují jenom jako záložní zdroj. Já osobně bych používal obecní vodu, protože odpadají náklady na servis čerpadla, filtry, desinfekci atd. U obecní vody víte, že se dělají pravidelně vzorky a je v pořádku. Už pro 50% chalup by vodovod dával smysl, ale samozřejmě by to chtělo 100 %. Nejhorší je, když se udělá vodovod, a pak si lidi řeknou, že je to pro ně drahé a nebudou ho používat.
Radka Janečková, zastupitelka
Když přestane téct voda? V Čepicích, kde žiji, to není jenom hypotetická otázka. Tady kvalitu a dostatek vody řešíme každý den. V lepším případě “jenom” její znečištění železem, manganem, vápencem, bakteriemi nebo jemnými nečistotami. V horším případě, že není vůbec. Sice máme záložní zdroj v tábořišti, kde si můžeme načepovat do kanystrů vodu ke konzumaci. Ale nežijeme v 19. století a většina spotřebičů je bez vody jenom překážející krám. Bez vody si neumyjeme nádobí, nevypereme, nevykoupeme se. A na to donáška z tábořiště nestačí. Kdo mohl, už si pořídil vrt. K tomuto kroku jsem byla donucená i já. Ale jako zastupitelka si uvědomuji, že ne každý může toto řešení volit. Ať z finančních, tak z objektivních důvodů, protože bydlí na skále bez pramene nebo je jeho pozemek tak malý, že tam pro vrt není místo. O to důležitější je dotáhnout projekt vodovodu v Čepicích do zdárného konce. Letos na podzim uděláme další krok vpřed instalací úpravny vody na již existující vrt v tábořišti. Příště už snad kopneme i do země.
