Rábské novinky

Při procházce podél řeky jsme si všimli zvláštně poraženého stromu. „To je určitě práce bobra!“ měla jsem obrovskou radost. Byla to senzační zpráva. Chráněný bobr u nás pod Rábím? Paráda!

Měli jsme najednou s dětmi plno práce. Strom jsme chodili pozorovat celý týden. Pátrali jsme, jestli tu bobr nezanechal ještě i nějaké jiné stopy. Hledali jsme otisky tlapek v blátě, pátrali po bobřích výkalech a bedlivě sledovali řeku, chtěli jsme ho zahlédnout. Každým dnem se strom měnil. Měl méně a méně kůry, větvičky postupně mizely. Zdálo se, že záhadný obyvatel řeky pilně pracuje.

Bylo nám trochu líto, že by bobr celý strom odnesl a pro nás nezbylo nic na památku. S velkým nadšením jsme se proto pustili do řezání stromu. Všichni přidali ruku k dílu, ale naše pilka se do mokrého dřeva nechtěla zakousnout. Museli jsme si přivolat pomoc. Vašek Hejpetr dorazil hned druhý den s pilou a těžkou práci během chvilky zvládl za nás. Chybělo jen pařízek donést do školky, ale ani to pro nás nebyl žádný problém.  

Za celý týden jsme se dozvěděli mnoho nového a zajímavého. Všechno jsme si pečlivě zaznamenali a „bobří okusek“ už zdobí naši školku. Připomíná nám dobrodružství, která jsme celý týden zažívali.

Příroda kolem nás je ta nejlepší učitelka. Stačí se jen bedlivě dívat kolem sebe a vnímat její krásu.

Hana Nováková (MŠ Rabí)
text byl zaslán do redakce 27. listopadu 2024

Děti s paní učitelkou Hankou objevily stopy bobra a kousek jeho větve si chtěly uříznout na památku, ale moc jim to nešlo. Foto: Hana Nováková

Děti poprosily o pomoc Václava Hejptra, pro kterého bylo uříznout kousek větve úplně hračka. Foto: MŠ Rabí

Děti poprosily o pomoc Václava Hejptra, pro kterého bylo uříznout kousek větve úplně hračka. Foto: MŠ Rabí

A děti si mohly odnést kousek bobří klády na památku do školky a dál jí zkoumat. Foto: MŠ Rabí

Ve školce dál bádaly a hledaly další zajímavosti o životě bobrů. Foto: MŠ Rabí